Zdravé vztahy, porozumění, důvěra, bezpečí, schopnost opravdu vidět a slyšet toho druhého a také být viděn jsou pro mě velmi důležité a věřím, že má cenu jim věnovat čas a úsilí, který potřebují. Velmi bych si přál, aby se znalosti o tom, jak toto všechno mít, dostali k lidem a aby je dokázali prakticky používat. Jsou tady pro nás a jsou prosté a jednoduché.
Moje cesta
Uzavírání se, hledání a tápání
Už od malička mě zajímalo, jak věci fungují a také jak funguje moje psychika.
Ve druhé třídě mi udělali IQ testy, zjistili že jsem docela chytrý a dali mě do výběrové třídy. Byla zaměřena na jazyky. Ruština od 3. a němčina od 5. třídy. “Soudruzi, ale udělali chybu” a neuvědomili si, že moje logické, analytické a matematické schopnosti, které testovali IQ testem, nejsou vhodné na učení se jazyků. A já se v této výběrové jazykové třídě hodně trápil. Pamatuji si, že jsem nejednou vážně přemýšlel, že skočím z okna ve 4 patře paneláku, kde jsem bydlel.
V tátově knihovně bylo ale mnoho zajímavých knih. A já je četl. V přibližně jedenácti letech jsem začal s relaxací těla (pravá ruka je těžká a teplá, …). Zjistil jsem, že relaxace a vědomé dýchání do břicha uvolňuje a rozpouští bolest (obrovský stres ze školy), kterou jsem tehdy často cítil. Přitom jsem přirozeně zaměřoval svou pozornost do sebe a učil se o fungování vnitřního - očima neviditelného - světa. Brzy jsem poznal, jak velký vliv mají moje myšlenky a pocity na mé tělo.
Byl jsem tehdy citlivý kluk, který jen tak tak unikal šikaně a když se na něj zvýšil hlas, tak měl slzy na krajíčku.
Ještě na základní škole jsem potkal počítače a začal se učit programovat. Vzhledem k mizerným známkám z jazyků jsem si nevěřil a nechal se přesvědčit vojenskými náboráři, že Vojenská střední odborná škola je přesně to, co mám jít studovat. Uvěřil jsem jim a v roce 1986 jsem se UPSAL vojákům a nastoupil na vojenskou školu. Moje citlivá duše se uzavřela do sebe, schovala se a izolovat od ostatních. Přestal jsem projevovat své pocity. Ztvrdnul jsem. Vojna ze mě neudělala muže, ale člověka, který se musí tvářit jako tvrďák, aby přežil různé druhy šikany, které neustále hrozily každému, kdo projevil nějaký cit. Také jsem na vlastní kůži poznal, jak se dá lidem vzít jejich vůle a vnutit poslušnost.
Vojna mi ale i pomohla a chtě nechtě mě přiměla často vystupovat ze své komfortní zóny. Všimli si, že jsem spolehlivý, a tak ze mě udělali zástupce velitele naší třídy. A v této roli jsem občas musel podávat svému nadřízenému hlášení před cca 100 dalšími spolužáky. Dost jsem tehdy koktal, a tak jsem si docela zažíval očistec při překonávání pocitů studu, hanby, selhání a posměchu.
K vojenskému útvaru se mi po střední škole v roce 1990 ani trochu nechtělo. Povedlo se mi udělat přijímačky na Vojenskou Akademii v Brně - obor informační technologie. A já měl zase čas na knihy. Studoval jsem různé druhy jógy a zkoušel meditace.
Po skončení vysoké školy jsem nastoupil jako voják z povolání do kanceláře velitelství v Olomouci. Moje znalosti programování tam ale nepotřebovali. Kromě kancelářské práce, jsem nosil tiskárny do opravny a občas pomohl sekretářce vytisknout nějakou tabulku nebo přepsat fax. Nedávalo mi to smysl, a proto jsem podal žádost o odchod z armády. Zamítli ji. Dva roky mi trvalo, než jsem vybojoval svůj první boj za svobodu a našel skulinku v armádní byrokracii a donutil ji, aby zrušila závazek, který jsem podepsal ve 14 letech, když jsem se přihlásil na střední vojenskou školu. Tehdy jsem pochopil myšlení Klingera ze seriálu MASH a také jsem poznal jaké to je být v pasti.
V roce 1998 se mi povedlo armádu opustit, zaplatil jsem jim za nesplnění svého závazku a za školu a nastoupil k počítačové firmě v Prostějově, kde pracuji dodnes. Je to již více než 25 let.
Mnoho let jsem strávil bez živého učitele sebe-rozvoje jen s knihami. Tápal jsem a hledal. Těžko říct jak moc úspěšně. Šlo to velmi pomalu.
Mezitím jsem se oženil a spolu se svou ženou jsme vychovali dvě zdravé a šikovné děti. Dnes jsou již obě dospělé. Vzali si z každého z nás to nejlepší. Jsem na ně velmi hrdý.
První učitelé, řízené meditace, návrat důvěry a otevírání se
V roce 2011 jsem u jednoho svého kamaráda zaznamenal, pro mě tehdy neuvěřitelnou změnu povahy ze “zamračeného vážného morouse” na “rozzářené slunce”. A dostal jsem od něj doporučení na rodinu Stejskalových v Prostějově (Arantia - Země andělů), kteří tehdy učili a zasvěcovali do Reiki a dělali sebe-rozvojové a esoterické workshopy, kde se pracovalo s anděli a draky. Byli to mí první učitelé. Jejich semináře jsem navštěvoval 8 let. Získal jsem zde mnoho zajímavých zážitků a užitečných zkušeností. Pomohli mi mimo jiné na cestě od mé uzavřenosti, nedůvěry, izolace a strachu k otevření se a důvěře v sebe a v lidi. Opět se mi ještě intenzivněji potvrdilo, že naše myšlenky, vůle a přání mají obrovskou sílu, a že je s nimi potřeba nakládat velmi opatrně.
Zázrak sdílení, Vision quest, sebe rozvoj
Potřeboval jsem, ale už něco jiného, co mi v Arantii nedokázali dát a v roce 2019 jsem objevil výcvik mužská síla a především zkušeného mentora a kouče Petra Hadače, který můj výcvik zde vedl.
Hned na prvním víkendu tohoto výcviku jsem objevil “sdílení”. Co tím myslím? Mluvíte na nějaké téma (třeba ze svého dětství) o tom co jste cítili a zažívali. Ostatní vám naslouchají, nehodnotí, neodsuzují, ale “jen vás přijímají, vidí a slyší”. A pak se vystřídáte. Probrali jsme takto mnoho témat a já po prvním víkendu tohoto výcviku zjistil, že “nemusím být sám”. Objevil jsem způsob, jak vidět jiného člověka a jak být viděn jiným člověkem. Je to docela jednoduché, a přitom tak krásné. Pokud jste vyrůstali v rodině, kde se takto normálně komunikuje, pak vám to asi přijde normální a přirozené, tak jako dýchání vzduchu. A nejspíš máte okolo sebe s lidmi hezké a láskyplné vztahy. Pokud jste ale duševně sami, protože jste už dlouho nikomu neřekli, jak se cítíte, nebo jste to i zkoušeli, ale oni vám nerozuměli, nebo je to nezajímalo, nebo se vám za to dokonce vysmáli … pak vám zrovna tohle přijde jako ZÁZRAK - po tomhle moje duše velmi toužila a změnilo mi to kvalitu vztahů s ostatními lidmi.
V létě 2020 jsem s výcvikem mužská síla absolvoval po předchozí přípravě Vision quest. Čtyři dny a čtyři noci, sám v lese pod celtou, bez jídla, jen s vodou v dobré společnosti mé vlastní duše a tichého voňavého lesa. Další nepopsatelný zážitek ticha, důvěry, pokory a úcty k přírodě a zázrakům života na naší krásné planetě Zemi.
V té době jsem začal také navštěvovat sebe-rozvojový žensko-mužský kruh vedený Leonou Kling. Zde jsem načerpal a dodnes stále čerpám cenné vhledy, do toho jak funguje naše psychika a také zde dále pracuji na svém rozvoji. Rád bych upřesnil, že se nejedná o terapeutický výcvik, ale “jen” o můj seberozvoj.
Rozvod, hledání sama sebe, intuitivní tanec
V únoru roku 2022 jsem se definitivně po cca 7 letech váhaní a pokusech o změnu a uzdravení vztahu rozhodl, že se rozvedu. Důvodů k rozvodu bylo mnoho. Hlavní bylo asi to, že většina mých sebe-rozvojových aktivit, o kterých zde píšu, byla mé bývalé ženě trnem v oku. Nechápala to, bála se toho, odsuzovala mě a snažila se mě od této mé cesty odradit. To, co mi dávalo smysl, ji vadilo a to čím trávila čas ona, zase nedávalo smysl mě. Viděl jsem jasně, že se naše cesty rozcházejí a že další pokračování vztahu už přináší jen oboustrannou bolest, a tak jsem po 20 letech manželství ukončil.
Tři měsíce po odchodu z domu, kde jsme s ženou vychovávali naše dnes už dospělé děti, jsem bydlel sám - bez přítelkyně - v nájmu u kamaráda. Bylo to velmi zajímavé období, kdy jsem měl možnost znovu objevovat sám sebe. Jen tak se procházet kdekoliv mě napadne, nikoho neřešit, dělat jen to co dělat opravdu chci. A zjistil jsem že vlastně nevím, co doopravdy chci, co mám rád, co mi chutná, co mě baví, … A tak jsem začal zkoušet a zjišťovat, jak se kde cítím a co mi dělá radost.
V té době jsem objevil Marcelu Berith a její workshop “tanec vlčice”, který mě velmi oslovil a přitahoval. Viděl jsem ale, že je to workshop jen pro ženy a Marcelka mi doporučila její lektorský kurz medicínský tanců. Bylo to poprvé, kdy jsem se setkal s intuitivním tancem a jeho léčivým vlivem. Moje zjednodušené pochopení intuitivního tance je: “V intuitivním tanci necháváme naši duši/intuici/pocity, aby se přímo - beze strachu a bez zábran - projevila tancem v těle a skrz něj ve viditelném hmotném světě.” Tento druh tance vnímám jako velmi osvobozující. Nikdo vám nemůže říct, že tančíte špatně, a že když budete tančit takto tak to že je to dobře. Jen vaše duše ví, co je pro vás teď zrovna “ten váš tanec” a … tančíte jen pro sebe, neřešíte ostatní … i když třeba tančíte zrovna sami v kruhu přátel … a oni se dívají a vidí vaši duši tančit. Viděl jsem takto tančit několik žen i mužů. Byl to hluboký nezapomenutelný zážitek, který ještě více přispěl k mé víře v sílu a krásu každého jednoho člověka. Také jsem zde zažil můj vlastní intuitivní tanec v kruhu pozornosti 16 žen. Byl to pro mě velký výstup z komfortní zóny … a také velké posílení a přijetí … co tě nezabije to tě posílí. Děkuji Marcelko za tu možnost vidět a být viděn.
Nový život, nový vztah, vědomé tvoření
Od května 2022 budujeme s mou dlouholetou přítelkyní nový zdravý vztah. Učíme se jak na to. Za tu dobu, co jsme na světě, jsme si oba nasbírali hezkou řádku různých zranění a bolavých zkušeností. Díky vzájemné lásce, úctě, důvěře a trpělivosti se nám daří je postupně uzdravovat.
V roce 2023 jsem se přihlásil do tříletého studia psychofonetiky. Přivedla mě k ní Katarína Piesňomila Králiková na víkendovém workshopu, kde nás učila, jak pomoci sami sobě s některými duševními bloky/zraněními. Praktičnost, jednoduchost a funkčnost těchto psychofonetických nástrojů mě tehdy přesvědčila, že to stojí za to.
Dnes mám za sebou celý první ročník Psychofonetiky pod vedením našeho učitele Yehuda Tagar. Vím, že jsem dostal do rukou přesně ty nástroje pro poznávání mé duše, které jsem více než 50 let hledal. Stále mě drží má touha poznávat a díky poznání pak pomáhat sobě i ostatním. A i když už jsem toho v sobě mnoho objevil a uzdravil, tak vnímám, že tahle cesta nemá konec. Lidská duše je rozmanitá, proměnlivá a plná překvapení a různých zákoutí, stejně jako svět, ve kterém žijeme. A to je moc dobře :-)
Za ten rok studia už mám za sebou desítky psychofonetických sezení, kde jsem byl v roli klienta, průvodce, nebo pozorovatele. Stále mě překvapuje vysoká úspěšnost těchto sezení a co všechno se díky nim dá v duševním a duchovním světě objevit, uzdravit, překonat, nebo získat. Nejvíc mě těší to, že ať už jsem v roli klienta, průvodce, nebo pozorovatele, tak vždycky dochází i k mému vnitřnímu růstu a posunu na mé cestě.
“Každé skutečné lidské setkání všechny zúčastněné obohatí.”
Těším se i na Vás
Pavel
